Nedávno se mě moje kamarádka, hloubající nad řádky filosofie dějin, zeptala, zda si náhodou nemyslím, že je
dnes úloha oné matky všech věd
přeceňována. Na chvíli jsem se odmlčela, zamyslela a poté rezolutně
odpověděla, že NE. Taková rozhodnost totiž pramenila z úvah, postřehů a
děsů, jež mi v hlavě vyvstávají už poměrně dlouho a já se rozhodla z toho vypsat.
Začnu od píky. O prázdninách jsem
měla potřebu hlavně sama sobě dokazovat, že si umím zájem o
společensko-kulturní a literární dění intenzivně udržovat, založila jsem si
k tomuto účelu a cíli blog a také zjistila, že jedna ze sociálních sítí,
Twitter, není pouze o jedněch a těch samých. S překvapením jsem zde našla
hrstku lidí a rovněž institucí mi sympatických. Ovšem, hledání těchto blízkých
zájmových skupin je jako hledání jehly v kupce sena, zkrátka se musím
prodírat velmi velmi širokou vrstvou jistých lidí. A tehdy mi to začalo všechno
docházet, až jsem dospěla ke své osobní (ale možná taky globální, co vy víte)
apokalyptické vizi…
Jeden manažer, jeden marketér, dva marketéři, tři, čtyři,
pátý, desátý, miliontý. Tito lidé se množí více jak Číňané. U většiny
z nich v profilu figuruje zájem o média,
reklamu a nebo o sobě šíří, že mají manažerské schopnosti či že je kdosi geek. Většina jejich líčení je asertivních, šokujících, okázalých, se snahou uchvátit
a strhnout váš zájem. Tito živočichové nepochybují, že mají smysl pro
kreativitu, ale snad jim uniká jedna okolnost. Kreativita je něco výjimečného i
nového. Je to myšlení v jiné rovině, je to pohled na svět jinak.
Kreativita plní svůj účel, když je uplatňována takřka ve všech uměleckých oblastech
pro obohacení samotného prostého bytí, pro duchovní očistu, pro šťastnější
život, ne? Proč se smějete?
Nemluvme o kreativitě tam, kde je vyplýtvávána na situace,
kdy je sice využitelná, ale jen při jediném cíli a to zbohatnutí, kariérním
postupu jednotlivců, přičemž v procesech činností za tímto jediným účelem
se z obyčejných lidí stávají blbci. Dámy a pánové, představuji vám dnešní
svět a ještě hrůzostrašnější vizi toho budoucího.
Není překvapením, že jde většinou o jedince dost neerudované
v základních oblastech. Prostě a jednoduše jde o týpky v oblecích a nekulturní
tvory.
Ale pozor, co je „důležité“, jsou to přece experti na to, jak svůj
výrobek co nejlépe prodat, tedy jak lidem co nejvíce lhát (je tam rovnítko). Také se z nás vyznají nejlépe na fejsbuku, což je nejzáslužnější činnost,
není-liž pravda. Zaujalo vás to? Chcete patřit do této svérázné skupiny? Je to
jednoduché, kupte si i Pad či i Phone, hlásejte Mac-progres,
nepište celé věty, pište jen WTF, OMG, RULEZ, LOL, přidejte pár anglických slovíček, dále
že oplýváte vynikajícími „pííáár“ schopnostmi a jste vítězové. Budoucnost
světa. Dementokracie.
Reklama a sociální sítě ovládají přirozený svět apriori
daný. Je to nátlak na něco tak silného, jako je naturální existence a já tam
vidím střet, který nemůže vyústit v nic jiného, než v katastrofu.
Abyste si nemysleli, nejsem
zapšklý knihomol v houpacím křesle. Naopak, respektuji a sympatizuji
s vývojem. Současnost mi sedí, sedí mi i Facebook, kde mám tisíce informací
pohromadě a zprávy ze světa i odjinud se v tomto modro-bílém světě šíří rychlostí světla. Mně se to
zkrátka líbí, ale zvrhlo se to. Nekorigujeme čas, který tam trávíme, tvoříme si
umělé světy z fotek, událostí a statusů a zapomínáme žít ty skutečné. Idea
všeho byla moc dobrá, ale skončilo to příběhem o dobře sestrojené a vybavené
loďce, kterou smetla obrovská vlna, jež jí byla celou dobu v zádech i s výše uvedenými žraloky, nakonec ožírajícími topící se kocábku.
Chci nějak
apelovat, proto vše samozřejmě zveličuji a přetvářím svá jinak mírná slova
v drsná. Vím, že žraloků je třeba, je třeba i velkých vln, aby se dalo
dobře surfovat, ale vše s mírou a s podmínkou zachování trvalých
hodnot jakožto těch nejdůležitějších. Pár lidí už se mi za mé názory vysmálo, ale
já od nich neupustím, i kdybych za to nedostala ani jeden „lajk“. Proč? Protože
se bojím. Svět se sice vyvíjí, ale v jistém ohledu stojí a naopak stagnuje,
jelikož vše se posunuje směrem k zjednodušení, vše je snadnější, vše máme
tak říkajíc pod nosem a my se tak stáváme pohodlnějšími.
Vždy však budou existovat výjimky. U nás na škole, kde studuji bohemistiku a společenské vědy (a
pořád si ještě nemyslím, že jde o anachronismus a zkostnatělé nauky, které
brání jedinci v kreativním myšlení a posunu vpřed), některé potkávám, mám totiž to (ne)štěstí trávit hodiny filosofie s opravdovými filosofy a to si pak člověk připadá
jak v jiném (snad lepším?) světě. Některé přednášky vážně nepoberu a to se
fakt snažím. V tu chvíli mě přepadá pocit méněcennosti a pokouším se vše
zlepšit, i když bych potřebovala efektivnější mozek, jenž by vše lépe analyzoval. Tak
se vám tak nad sebou zamýšlím, ale pak se vrátím domů, zapnu Twitter a první, co
uvidím, je článek budoucí žurnalistky z UK, jejíž recenze na knihu je tak
tristní, že bych se za ní styděla i na gymplu, nicméně úspěch slavila hojně.
Stejně tak jsem žasla nad tím, kolikrát je
sdílená jedna přednáška o osobním rozvoji, kde člověk, který si myslí, že toho
ve svých asi dvaadvaceti letech dosáhl opravdu hodně, vypráví, kterak
ke svému peněžitému štěstí přišel. Sál je narván, lidé hltají zlehčené
kecičky o kariérním postupu, tedy jak si ujasnit priority, rozdělit správně
práci a že je třeba i při tom všem shonu pravidelně cvičit…Já si v tu
chvíli řeknu – no do pr****. Tohle je kvalitní přednáška? Lidé skutečně ztrácí
hodiny nad tím, že poslouchají ,,nabušeného“ prachatého frajírka, který vypráví
svůj super cool příběh, jak se dostal na samotný vrchol "veškerenstva"?...
Proboha, přátelé, žijme, jak sami chceme. Každý se
v něčem lišíme, nemůžeme přeci poslouchat a následně dodržovat cizí návod,
jak si zařídit svůj život. Nechci přeceňovat svůj obor (natož sebe!), není
zdaleka nejtěžší (klaním se, medici), a taky ho nechci srovnávat s pseudonaukami
výše uvedenými (ono se to totiž i studuje!), je to diametrálně odlišné. Chci
jen jedno a to, aby lidé dokázali rozpoznat, co má ještě cenu a co je, jak to
říct, pravé a ryzí.
A tady už se vracím na začátek. Milá přítelkyně, filosofie
nikoli uvnitř jí samotné, ale v rámci dnešního světa přeceňována opravdu
není….
Doba je jiná, je dynamická, někdo se přizpůsobí lépe, někdo
hůř. Možností a informací je strašně moc a my se v nich jen tak
plácáme. Vážně nedovedu odhadnout, zda se to všechno zlepší. Spíše si budeme muset všichni
zvyknout, někteří s klasickým čapkem v ruce a někteří s Kindle čtečkou…
PS:
Během psaní mi v hlavě zněla nová písnička od Tata
Bojs, kde se zpívá o vizážistech-fašistech, kteří ovládnou svět. Ta písnička je tak správně "špinavá", stejně jako hrozná na nás se valící budoucnost...jen…vážně vizážisti,
Mardošo? J
